Pro splnění povinnosti poskytovatele služeb dle EAA informovat o přístupnosti se někde zvažuje připravit a zveřejnit prohlášení o přístupnosti podle WMAA, tedy prohlášení k internetovým stránkám a mobilním aplikacím a povinnostem subjektů veřejného sektoru.

Tento postup není zákonný a nesplní se tím příslušné povinnosti poskytovatele, pozor na to.

• Prohlášení o přístupnosti podle zákona 99/2019 je určeno k úplně něčemu jinému, než povinnost podle zákona 424/2023. Jde o prohlášení k obsahu internetových stránek a mobilních aplikací a jejich obsahu u veřejnoprávních subjektů, nemá to nic společného s poskytováním přístupné služby.
• Poskytovatel služby podle zákona 424/2023 nemůže postupovat podle zákona 99/2019, jelikož rozsah povinné přístupnosti u služby a jejích informací podle zákona 424/2023 je širší a dost odlišný od povinnosti pro veřejnoprávní subjekt a tyto rámce sice lze spojovat, nikoliv však v žádném případě zaměňovat.
• Rozsah povinností informací o přístupnosti služeb a informací o nich podle EAA a zákona 424/2023 je daleko širší, než u prohlášení o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací a nelze jej tedy tímto nahradit.
• Poskytovatel dle EAA má daleko více informačních povinností i k této stránce a pouhá deklarace stavu přístupnosti jako u prohlášení, není splněním povinností podle zákona 424/2023.
• Je třeba řešit přístupnost u služby jako takové, nikoliv u celého webu. I když to tak nemusí na první pohled vypadat, je to zcela něco jiného.
• I konkrétní požadavky technické přístupnosti jsou podle EAA jiné, než podle WMAA. U WMAA je povinností faktický soulad s WCAG, zatímto u služby jde o širší rámec požadavků a to například podle ISO EN 301 549 apod.