Web a znalosti na něm se v těchto dnech vytváří a migruje se obsah z dosavadních zdrojů. Prosíme, buďte trpěliví, autoři to nemají vůbec jednoduché a snaží se vám co nejdříve přinést co nejvíce obsahu. Děkujeme za pochopení.
Pohled na nemocniční informační systém jako na ISVS
Zatímco u pacientského portálu je jasné, že se u orgánů veřejné správy o ISVS nepochybně jedná, protože přímo poskytuje služby klientům, u informačního systému poskytovatele zdravotních služeb (nemocničního informačního systému) podle zákona 372/2011 a zákona 325/2021 je použití definice účelu ISVS složitější. Ve většině případů samotný ISPZS neslouží službě klientům, ale vlastně slouží zaměstnancům a lékařům nemocnice pro poskytování zdravotních služeb. Hlavním a mnohdy jediným uživatelem ISPZS je interní uživatel nemocnice, většinou odborný zdravotnický pracovník. Pacient přímo nepřistupuje do ISPZS, ale kupříkladu při předání výstupu z elektronické zdravotnické dokumentace ISPZS vygeneruje tento výstup a ten je pak předán pacientovi. Na druhou stranu, ISPZS využívá a u nemocnice také předává údaje do centrálních informačních systémů veřejné správy a to konkrétně třeba do Kmenového registru pacientů, Žurnálu činností a Výměnné sítě, tak činí vždy prostřednictvím služeb rozhraní IDRR. Je tedy možné aplikovat na ISPZS část definice ISVS o uskutečňování vazeb na další ISVS a na centrální systémy.
Jenomže Státní nemocnice sice je Orgán veřejné správy, ale nikoliv Orgán veřejné moci a nevykonává působnost jako OVM v agendě veřejné správy. Tedy její ISPZS rozhodně není agendovým informačním systémem ve smyslu zákona 111/2009 o základních registrech. Může se sice na něj hledět jako na takzvaný informační systém soukromoprávního uživatele údajů integrujícího se na IDRR, avšak mechanismy EG nepočítají s tím, že by ISSPUÚ byl ISVS, toto předpokládají povinně pouze u AISů. A protože nejde o agendové předávání a využívání údajů podle zákona 111/2009, ani tento definiční kotrmelec není zcela přímočarý a jasný. Navíc u ISPZS je pouze minimum jejich správců OVS a celý systém elektronického zdravotnictví s touto situací nijak nepočítá a nijak ji neupravuje.
To, zda svůj ISPZS státní nemocnice dobrovolně prohlásí za informační systém veřejné správy je tedy plně na ní. Je třeba si ale uvědomit, že prohlášení za ISVS s sebou přináší řadu pro nemocnici nesplnitelných povinností a proto je spíše doporučováno tak nečinit. Narozdíl od pacientského portálu pravděpodobně nikdy nikdo v budoucnu nebude vyžadovat od několika z tisíců poskytovatelů zdravotních služeb plnění povinností jako u ISVS u takových specifických systémů, jako jsou právě nemocniční systémy.