V uplynulých letech se podařilo nastavit efektivní a hlavně reálně plnitelných rámec eGovernmentu a to zakotvením základních digitálních povinností úřadů. Základní registry, nevyžadování údajů od klientů, výměna mezi agendových systémy, elektronické interaktivní formuláře, zápis skutečností do Registru práv a povinností, Registr zastupování elektronická ididentifikace, to jsou jen ty nejzákladnější pilíře fungování moderní digitální veřejné správy. Základní legislativní rámec eGovernmentu je tedy na obecné úrovni závazné pro všechny orgány veřejné moci, přesto často není dodržován, ať už úmyslně, či jen z neznalosti. Autoři legislativních návrhů často přímo ignorují obecný rámec a snaží se zavádět nesmyslné kroky do svých zákonů s odůvodněním na princip speciální právní úpravy. Příkladem je nerespektování povinnosti elektronické identifikace kvalifikovaným systémem NIA a vytváření pseudomechanismů vydávání různých přístupových údajů v jednotlivých ISVS. To je nejen porušení ústavnosti a principů IKČR, ale především to snižuje již tak nízkou kvalitu služeb EG a důvěru klientů ve stát a jeho služby, nehledě na nesmyslnou a protizákonnou administrativní zátěž pro klienty. Je třeba přestat vymýšlet jednotlivé mechanismy digitalizace, neboť ty jsou již dávno závazně dány a je třeba se na úrovni zákonů soustředit pouze na proces a jeho výslůedky, nikoliv na jeho podrobnosti.

Cíl: Jednotlivé agendové zákony a další právní předpisy nebudou v rozporu s principy a službami eGovernmentu a nebudou vytvářet nesmyslné speciality zatěžující klienty i úřady.

Přínosy dodržení: 🖋

Dopady nedodržení: 🖋

Příklady dobré praxe: 🖋